| Část 1: to dobré
 Možná jste si toho všimli, možná ne. Čajovna má novou tvář. Sextánky jsem v ní potkával již delší dobu, jednoho krásného březnového dne mi však přichystaly nevídané překvapení. Když jsem odhrnul závěs, nepřivítal mě tradiční bordel, který byl chválen při jedné příležitostné návštěvě i žijící PORGskou legendou - Mikišem. Zázrak - to bylo první slovo, které se mi v souvislosti s tímto zjevem vybavilo. Musel jsem se štípnout, abych se ujistil, že se mi to opravdu nezdá. Zmizely obaly, drobečky, vylouhované čajové lístky, hrnečky stály - ó, jaký div! - vyrovnány v řadě na polici a - neuvěřitelné - leskly se čistotou! Tehdy jsem poprvé sextánky chválil (myslím, že i kdyby už neudělaly pro čajovnu nic dalšího, tento počin by jim zajistil nehynoucí slávu a obdiv nás všech). Netušil jsem, že už za čtrnáct dní mi uchystají další překvapení.
 Scházel jsem po schodech obtěžkán několika hrnečky a téměř prázdnou konvicí, když tu můj pohled padl na spoušť, která se nacházela na místě, kde kdysi stávala čajovna. Prvotním pocitem byl úlek, avšak v okamžení jsem pochopil: maluje se! Myslím, že vám nedá příliš velkou práci uhodnout, kdo v tom měl prsty. V době, kdy budete číst toto Echo, už se můžete pokochat jejich dílem. Pro ty, kteří jsou příliš líní na to, sejít těch pár (desítek) schodů a udělat těch pár (desítek) kroků tím správným směrem: stěny čajovny jsou teď teple a útulně (neplést s úchylně) žluté a plné jasně černých kaligrafií. Nad improvizovaným dřezem se skví věšák zaplněný hrnečky a konvicemi a nad ním rudá písmeny plakátu křičící do světa, že máme "týden kuchyně sovětských národů". Zkrátka a dobře: čajovna teď vypadá o třídu lépe než dřív, a dokonce se nám zatím daří udržet jakýs takýs pořádek.
 Část 2: to horší
Tak nějak se nám vytrácí palačinky. Už si ani nevzpomínám, kdy naposled jsem měl možnost osladit si život křupavou palačinkou s tvarohem (kterým ale musíme šetřit!). Hynku! Viléme! Jarmilo! … Pardon, Julie! Aničko! Jano!
Nejen palačinky ale čajovnu opustily (doufejme, že ne provždy). Co je možná horší, chybí většina hrnečků. Kdo jste si přivlastnili jeden z dvojice mých hnědých keramických hrnečků, jeden modrý s utrženým uchem, jeden béžový stejného tvaru a několik dalších větších hrnků, vraťte je laskavě tam, kam patří. Musím říci, že mě tato situace začíná silně iritovat: já jsem je nepřinesl proto, abyste si je rozkradli! Ty hrnky měly sloužit všem, ne jen těm, kdo si je stihli sebrat.
Část 3: závěr
Přestože většina porgáčů holduje když už čaji, tak leda pytlíkovým humusům, spíše však alkoholu a novodobým splaškům v plastových lahvích, osazenstvo čajovny se nevzdává. Stále ještě věříme v čaj ("In čaj we trust") a své víry se jen tak nevzdáme, to nám můžete věřit.
Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek vyšel v pátek 18.5. 2001 a zaujal už  lidí
|
